Kazatel 6
1 Jest bídná věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, a lidem obyčejná:
There is an evil which I have seen under the sun, and it [is] common among men:
2 Kterému člověku dal Bůh bohatství a zboží i slávu, tak že nemá nedostatku duše jeho v ničemž, čehokoli žádá, a však nedopouští mu Bůh užívati těch věcí, ale jiný leckdos sžíře to, a toť jest marnost a bídná věc.
A man to whom God hath given riches, wealth, and honor, so that he wanteth nothing for his soul of all that he desireth, yet God giveth him not power to eat of it, but a stranger eateth it: this [is] vanity, and it [is] an evil disease.
3 Zplodil-li by kdo sto synů, a byl by živ mnoho let, jakkoli rozmnoženi jsou dnové let jeho, nebyl-li život jeho nasycen dobrými věcmi, a neměl by ani pohřbu, pravím, že šťastnější jest nedochůdče nežli on.
If a man begetteth a hundred [children], and liveth many years, so that the days of his years are many, and his soul is not filled with good, and also [that] he hath no burial; I say, [that] an untimely birth [is] better than he.
4 Nebo ono v zmaření přicházeje, do temností odchází, a jméno jeho temnostmi přikryto bývá.
For he cometh with vanity, and departeth in darkness, and his name shall be covered with darkness.
5 Nýbrž ani slunce nevídá, aniž čeho poznává, a tak odpočinutí má lepší nežli onen.
Moreover he hath not seen the sun, nor known [any thing]: this hath more rest than the other.
6 A byť pak byl živ dva tisíce let, a pohodlí by neužil, zdaliž k jednomu místu všickni neodcházejí?
Yes, though he liveth a thousand years twice [told], yet hath he seen no good: do not all go to one place?
7 Všecka práce člověka jest pro ústa jeho, a však duše jeho nemůže se nasytiti.
All the labor of man [is] for his mouth, and yet the appetite is not filled.
8 Nebo co má více moudrý nežli blázen? A co chudý, kterýž se umí chovati mezi lidmi?
For what hath the wise more than the fool? what hath the poor, that knoweth to walk before the living?
9 Lépe jest viděti nežli žádati, ale i to jest marnost a trápení ducha.
Better [is] the sight of the eyes than the wandering of the desire: this [is] also vanity and vexation of spirit.
10 Čímžkoli jest, dávno jest tím nazván, a známé bylo, že člověk býti měl, a že se nebude moci souditi s silnějším, nežli jest sám.
That which hath been is named already, and it is known that it [is] man: neither may he contend with him that is mightier than he.
11 A poněvadž předsevzetí mnohá rozmnožují marnost, co na tom má člověk?
Seeing there are many things that increase vanity, what [is] man the better?
12 Nebo kdo ví, co by bylo dobrého člověku v tomto životě, v počtu dnů marného života jeho, kteříž pomíjejí jako stín? Aneb kdo oznámí člověku, co se díti bude po něm pod sluncem?
For who knoweth what [is] good for man in [this] life, all the days of his vain life which he spendeth as a shadow? for who can tell a man what shall be after him under the sun?
