Jób 22

1 A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

Da antwortete Eliphas von Theman und sprach:

2 Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?

Was darf Gott eines Starken, und was nützt ihm ein Kluger?

3 Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?

Meinest du, daß dem Allmächtigen gefalle, daß du dich so fromm machest? Oder was hilft's ihm, ob du deine Wege gleich ohne Wandel achtest?

4 Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?

Meinest du, er wird sich vor dir fürchten, dich zu strafen, und mit dir vor Gericht treten?

5 Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.

Ja, deine Bosheit ist zu groß, und deiner Missetat ist kein Ende.

6 Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.

Du hast etwa deinem Bruder ein Pfand genommen ohne Ursache, du hast den Nackenden die Kleider ausgezogen;

7 Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.

du hast die Müden nicht getränket mit Wasser und hast dem Hungrigen dein Brot versagt;

8 Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.

du hast Gewalt im Lande geübet und prächtig drinnen gesessen;

9 Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.

die Witwen hast du leer lassen gehen und die Arme der Waisen zerbrochen.

10 A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,

Darum bist du mit Stricken umgeben, und Furcht hat dich plötzlich erschrecket.

11 Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.

Solltest du denn nicht die Finsternis sehen, und die Wasserflut dich nicht bedecken?

12 Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.

Siehe, Gott ist hoch droben im Himmel und siehet die Sterne droben in der Höhe.

13 Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?

Und du sprichst: Was weiß Gott? Sollt er, das im Dunkeln ist, richten können?

14 Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.

Die Wolken sind seine Vordecke, und siehet nicht, und wandelt im Umgang des Himmels.

15 Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?

Willst du der Welt Lauf achten, darinnen die Ungerechten gegangen sind,

16 Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.

die vergangen sind, ehe denn es Zeit war, und das Wasser hat ihren Grund weggewaschen,

17 Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?

die zu Gott sprachen: Heb dich von uns, was sollte der Allmächtige ihnen tun können,

18 On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).

so er doch ihr Haus mit Gütern füllete? Aber der Gottlosen Rat sei ferne von mir!

19 Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,

Die Gerechten werden sehen und sich freuen, und der Unschuldige wird ihrer spotten.

20 Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.

Was gilt's, ihr Wesen wird verschwinden und ihr Übriges das Feuer verzehren!

21 Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.

So vertrage dich nun mit ihm und habe Frieden; daraus wird dir viel Gutes kommen.

22 Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.

Höre das Gesetz von seinem Munde und fasse seine Rede in dein Herz.

23 Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,

Wirst du dich bekehren zu dem Allmächtigen, so wirst du gebauet werden und Unrecht ferne von deiner Hütte tun,

24 Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.

so wirst du für Erde Gold geben und für die Felsen güldene Bäche;

25 Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.

und der Allmächtige wird dein Gold sein, und Silber wird dir zugehäuft werden.

26 A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,

Dann wirst du deine Lust haben an dem Allmächtigen und dein Antlitz zu Gott aufheben.

27 Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.

So wirst du ihn bitten, und er wird dich hören; und wirst deine Gelübde bezahlen.

28 Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.

Was du wirst vornehmen, wird er dir lassen gelingen; und das Licht wird auf deinem Wege scheinen.

29 Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.

Denn die sich demütigen, die erhöhet er; und wer seine Augen niederschlägt, der wird genesen.

30 Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.

Und der Unschuldige wird errettet werden; er wird aber errettet um seiner Hände Reinigkeit willen.