Žalmy 107

1 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.

Хвалите Господа, јер је добар; јер је довека милост Његова.

2 Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,

Тако нека кажу које је избавио Господ, које је избавио из руке непријатељеве,

3 A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.

Скупио их из земаља, од истока и запада, од севера и мора.

4 Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.

Луташе по пустињи где се не живи, пута граду насељеном не находише;

5 Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.

Беху гладни и жедни, и душа њихова изнемагаше у њима;

6 Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,

Али завикаше ка Господу у тузи својој; и избави их из невоље њихове.

7 A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.

И изведе их на прав пут, који иде у град насељени.

8 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

Нека хвале Господа за милост Његову, и за чудеса Његова ради синова људских!

9 Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.

Јер сити душу ташту, и душу гладну пуни добра.

10 Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,

Седеше у тами и у сену смртном, оковани у тугу и у гвожђе;

11 Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.

Јер не слушаше речи Божијих, и не марише за вољу Вишњег.

12 Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.

Он поништи срце њихово страдањем; спотакоше се, и не беше кога да помогне.

13 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.

Али завикаше ка Господу у тузи својој, и избави их из невоље њихове;

14 Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.

Изведе их из таме и сена смртног, и раскиде окове њихове.

15 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

Нека хвале Господа за милост Његову, и за чудеса Његова ради синова људских!

16 Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.

Јер разби врата бронзана, и преворнице гвоздене сломи.

17 Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.

Безумници страдаше за неваљале путеве своје, и за неправде своје.

18 Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.

Свако се јело гадило души њиховој, и дођоше до врата смртних.

19 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.

Али завикаше ка Господу у тузи својој, и избави их из невоље њихове.

20 Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.

Посла реч своју и исцели их, и избави их из гроба њиховог.

21 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

Нека хвале Господа за милост Његову, и за чудеса Његова ради синова људских!

22 A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.

И нека принесу жртву за хвалу, и казују дела Његова у песмама!

23 Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,

Који плове по мору на корабљима, и раде на великим водама,

24 Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.

Они су видели дела Господња, и чудеса Његова у дубини.

25 Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.

Каже, и диже се силан ветар, и устају вали на њему,

26 Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.

Дижу се до небеса и спуштају до бездана: душа се њихова у невољи разлива;

27 Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.

Посрћу и љуљају се као пијани; све мудрости њихове нестаје.

28 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.

Али завикаше ка Господу у тузи својој, и изведе их из невоље њихове.

29 Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.

Он обраћа ветар у тишину, и вали њихови умукну.

30 I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.

Веселе се кад се стишају, и води их у пристаниште које желе.

31 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.

Нека хвале Господа за милост Његову, и за чудеса Његова ради синова људских!

32 Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.

Нека Га узвишују на сабору народном, на скупштини старешинској славе Га!

33 Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,

Он претвара реке у пустињу, и изворе водене у сухоту,

34 Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.

Родну земљу у слану пустару за неваљалство оних који живе на њој.

35 Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.

Он претвара пустињу у језера, и суву земљу у изворе водене,

36 I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.

И насељава онамо гладне. Они зидају градове за живљење;

37 Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.

Сеју поља, саде винограде и сабирају летину.

38 Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.

Благосиља их и множе се јако, и стоке им не умањује.

39 A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,

Пре их беше мало, падаху од зла и невоље, што их стизаше.

40 Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.

Он сипа срамоту на кнезове, и оставља их да лутају по пустињи где нема путева.

41 Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.

Он извлачи убогога из невоље, и племена множи као стадо.

42 Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.

Добри виде и радују се, а свако неваљалство затискује уста своја.

43 Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?

Ко је мудар, нека запамти ово, и нека познају милости Господње.