Žalmy 22

1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.

Al Vencedor, sobre Ajelet-sahar el lucero de la mañana. Salmo de David. Dios mío, Dios mío, ¿por qué me has dejado? ¿ Por qué estás lejos de mi salud, y de las palabras de mi clamor?

2 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.

Dios mío, clamo de día, y no oyes; y de noche, y no puedo estar en silencio.

3 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.

Tú empero eres santo, tú que habitas entre las alabanzas de Israel.

4 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.

En ti esperaron nuestros padres; esperaron, y tú los salvaste.

5 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.

Clamaron a ti, y fueron librados; esperaron en ti, y no se avergonzaron.

6 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.

Mas yo soy gusano, y no varón; oprobio de los hombres, y desecho del pueblo.

7 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:

Todos los que me ven, escarnecen de mí; estiran los labios, menean la cabeza, diciendo:

8 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.

Remítese al SEÑOR, líbrelo; sálvele él, puesto que en él se complacía.

9 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.

Pero tú eres el que me sacó del vientre, el que me haces esperar en ti desde que estaba a los pechos de mi madre.

10 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.

Sobre ti fui echado desde la matriz; desde el vientre de mi madre, tú eres mi Dios.

11 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.

No te alejes de mí, porque la angustia está cerca; porque no hay quien ayude.

12 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.

Me han rodeado muchos toros; fuertes toros de Basán me han cercado.

13 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.

Abrieron sobre mí su boca, como león rampante y rugiente.

14 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.

Heme escurrido como aguas, y todos mis huesos se descoyuntaron; mi corazón fue como cera, desliéndose en medio de mis entrañas.

15 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.

Como un tiesto se secó mi vigor, y mi lengua se pegó a mi paladar; y me has puesto en el polvo de la muerte.

16 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.

Porque perros me han rodeado, me ha cercado cuadrilla de malignos; horadaron mis manos y mis pies.

17 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.

Contar puedo todos mis huesos; ellos miran, me consideran.

18 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.

Partieron entre sí mis vestidos, y sobre mi ropa echaron suertes.

19 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.

Mas tú, SEÑOR, no te alejes; fortaleza mía, apresúrate para mi ayuda.

20 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.

Libra de la espada mi alma; del poder del perro mi vida.

21 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.

Sálvame de la boca del león, y de los cuernos de los unicornios líbrame.

22 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:

Anunciaré tu nombre a mis hermanos; en medio de la congregación te alabaré.

23 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.

Los que teméis al SEÑOR, alabadle; toda la simiente de Jacob glorificadle; y temed de él, toda la simiente de Israel.

24 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.

Porque no menospreció ni abominó la aflicción del pobre en espíritu, ni de él escondió su rostro; y cuando clamó a él, le oyó.

25 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.

De ti será mi alabanza en la grande congregación; mis votos pagaré delante de los que le temen.

26 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.

Comerán los humildes, y serán saciados; alabarán al SEÑOR los que le buscan; vivirá vuestro corazón para siempre.

27 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.

Se acordarán, y se volverán al SEÑOR todos los términos de la tierra; y se humillarán delante de ti todas las familias de los gentiles.

28 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.

Porque del SEÑOR es el reino; y él se enseñoreará de los gentiles.

29 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.

Comerán y adorarán todos los gruesos de la tierra; delante de él se arrodillarán todos los que descienden al polvo, y ninguno puede vivificar su propio alma.

30 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.

La simiente le servirá; será contada al SEÑOR por generación.

31 Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.

Vendrán, y anunciarán al pueblo que naciere, su justicia que él hizo.