Žalmy 88
1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
Psalmus, Canticum psalmi, in finem, filiis Core, pro Maheleth ad respondendum, intellectus Eman Israelitae. Domine Deus salutis meae: in die clamavi, et nocte coram te.
2 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
Intret in conspectu tuo oratio mea: inclina aurem tuam ad precem meam:
Quia repleta est malis anima mea: et vita mea inferno appropinquavit. (Sheol h7585)
4 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
Aestimatus sum cum descendentibus in lacum: factus sum sicut homo sine adiutorio,
5 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
inter mortuos liber, Sicut vulnerati dormientes in sepulchris, quorum non es memor amplius: et ipsi de manu tua repulsi sunt.
6 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
Posuerunt me in lacu inferiori: in tenebrosis, et in umbra mortis.
7 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)
Super me confirmatus est furor tuus: et omnes fluctus tuos induxisti super me.
8 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
Longe fecisti notos meos a me: posuerunt me abominationem sibi. Traditus sum, et non egrediebar:
9 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
oculi mei languerunt prae inopia. Clamavi ad te Domine tota die: expandi ad te manus meas.
10 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)
Numquid mortuis facies mirabilia: aut medici suscitabunt, et confitebuntur tibi?
11 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
Numquid narrabit aliquis in sepulchro misericordiam tuam, et veritatem tuam in perditione?
12 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
Numquid cognoscentur in tenebris mirabilia tua: et iustitia tua in terra oblivionis?
13 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
Et ego ad te, Domine, clamavi, et mane oratio mea praeveniet te.
14 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
Ut quid Domine repellis orationem meam: avertis faciem tuam a me?
15 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
Pauper sum ego, et in laboribus a iuventute mea: exaltatus autem, humiliatus sum et conturbatus.
16 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
In me transierunt irae tuae: et terrores tui conturbaverunt me.
17 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
Circumdederunt me sicut aqua tota die: circumdederunt me simul.
18 Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
Elongasti a me amicum, et proximum: et notos meos a miseria.
