Jób 30

1 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.

Nun aber lachen mein, die jünger sind denn ich, welcher Väter ich verachtet hätte, zu stellen unter meine Schafhunde,

2 Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.

welcher Vermögen ich für nichts hielt, die nicht zum Alter kommen konnten,

3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.

die vor Hunger und Kummer einsam flohen in die Einöde, neulich verdorben und elend worden,

4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.

die da Nesseln ausrauften um die Büsche, und Wacholderwurzel war ihre Speise;

5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,

und wenn sie die herausrissen, jauchzeten sie drüber wie ein Dieb.

6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.

An den grausamen Bächen wohneten sie, in den Löchern der Erde und Steinritzen.

7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,

Zwischen den Büschen riefen sie und unter den Disteln sammelten sie,

8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.

die Kinder loser und verachteter Leute, die die Geringsten im Lande waren.

9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.

Nun bin ich ihr Saitenspiel worden und muß ihr Märlein sein.

10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.

Sie haben einen Greuel an mir und machen sich ferne von mir und schonen nicht, vor meinem Angesicht zu speien.

11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.

Sie haben mein Seil ausgespannet und mich zunichte gemacht und das Meine abgezäumet.

12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.

Zur Rechten, da ich grünete, haben sie sich wieder mich gesetzt und haben meinen Fuß ausgestoßen; und haben über mich einen Weg gemacht, mich zu verderben.

13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.

Sie haben meine Steige zerbrochen; es war ihnen so leicht, mich zu beschädigen, daß sie keiner Hilfe dazu bedurften.

14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.

Sie sind kommen, wie zur weiten Lücke herein, und sind ohne Ordnung dahergefallen.

15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.

Schrecken hat sich gegen mich gekehret und hat verfolget wie der Wind meine HERRLIchkeit und wie eine laufende Wolke meinen glückseligen Stand.

16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,

Nun aber gießt sich aus meine Seele über mich, und mich hat ergriffen die elende Zeit.

17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.

Des Nachts wird mein Gebein durchbohret allenthalben, und die mich jagen, legen sich nicht schlafen.

18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.

Durch die Menge der Kraft werde ich anders und anders gekleidet; und man gürtet mich damit wie mit dem Loch meines Rocks.

19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.

Man hat mich in Kot getreten und gleich geachtet dem Staub und Asche.

20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.

Schreie ich zu dir, so antwortest du mir nicht; trete ich hervor, so achtest du nicht auf mich.

21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.

Du bist mir verwandelt in einen Grausamen und zeigest deinen Gram an mir mit der Stärke deiner Hand.

22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.

Du hebest mich auf und lässest mich auf dem Winde fahren und zerschmelzest mich kräftiglich.

23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.

Denn ich weiß, du wirst mich dem Tode überantworten; da ist das bestimmte Haus aller Lebendigen.

24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.

Doch wird er nicht die Hand ausstrecken ins Beinhaus, und werden nicht schreien vor seinem Verderben.

25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.

Ich weinete ja in der harten Zeit, und meine Seele jammerte der Armen.

26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.

Ich wartete des Guten, und kommt das Böse; ich hoffte aufs Licht, und kommt Finsternis.

27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.

Meine Eingeweide sieden und hören nicht auf; mich hat überfallen die elende Zeit.

28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.

Ich gehe schwarz einher, und brennet mich doch keine Sonne nicht; ich stehe auf in der Gemeine und schreie.

29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.

Ich bin ein Bruder der Schlangen und ein Geselle der Straußen.

30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.

Meine Haut über mir ist schwarz worden, und meine Gebeine sind verdorret vor Hitze.

31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.

Meine Harfe ist eine Klage worden und meine Pfeife ein Weinen.