Žalmy 69

1 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.

Al Músico principal: sobre Sosannim: Salmo de David. SÁLVAME, oh Dios, porque las aguas han entrado hasta el alma.

2 Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.

Estoy hundido en cieno profundo, donde no hay pie: he venido á abismos de aguas, y la corriente me ha anegado.

3 Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.

Cansado estoy de llamar; mi garganta se ha enronquecido; han desfallecido mis ojos esperando á mi Dios.

4 Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.

Hanse aumentado más que los cabellos de mi cabeza los que me aborrecen sin causa; hanse fortalecido mis enemigos, los que me destruyen sin por qué: he venido pues á pagar lo que no he tomado.

5 Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.

Dios, tú sabes mi locura; y mis delitos no te son ocultos.

6 Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.

No sean avergonzados por mi causa los que te esperan, oh Señor Jehová de los ejércitos; no sean confusos por mí los que te buscan, oh Dios de Israel.

7 Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.

Porque por amor de ti he sufrido afrenta; confusión ha cubierto mi rostro.

8 Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,

He sido extrañado de mis hermanos, y extraño á los hijos de mi madre.

9 Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.

Porque me consumió el celo de tu casa; y los denuestos de los que te vituperaban, cayeron sobre mí.

10 Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.

Y lloré [afligiendo] con ayuno mi alma; y esto me ha sido por afrenta.

11 Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.

Puse además saco por mi vestido; y vine á serles por proverbio.

12 Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.

Hablaban contra mí los que se sentaban á la puerta, y [me zaherían] en las canciones de los bebedores de sidra.

13 Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.

Empero yo [enderezaba] mi oración á ti, oh Jehová, al tiempo de [tu] buena voluntad: oh Dios, por la multitud de tu misericordia, por la verdad de tu salud, óyeme.

14 Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,

Sácame del lodo, y no sea yo sumergido: sea yo libertado de los que me aborrecen, y del profundo de las aguas.

15 Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.

No me anegue el ímpetu de las aguas, ni me suerba la hondura, ni el pozo cierre sobre mí su boca.

16 Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.

Oyeme, Jehová, porque apacible es tu misericordia; mírame conforme á la multitud de tus miseraciones.

17 A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.

Y no escondas tu rostro de tu siervo; porque estoy angustiado; apresúrate, óyeme.

18 Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.

Acércate á mi alma, redímela: líbrame á causa de mis enemigos.

19 Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.

Tú sabes mi afrenta, y mi confusión, y mi oprobio: delante de ti están todos mis enemigos.

20 Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.

La afrenta ha quebrantado mi corazón, y estoy acongojado: y esperé quien se compadeciese de [mí], y no lo hubo: y consoladores, y ninguno hallé.

21 Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.

Pusiéronme además hiel por comida, y en mi sed me dieron á beber vinagre.

22 Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.

Sea su mesa delante de ellos por lazo, y [lo que es] para bien por tropiezo.

23 Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.

Sean oscurecidos sus ojos para ver, y haz siempre titubear sus lomos.

24 Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.

Derrama sobre ellos tu ira, y el furor de tu enojo los alcance.

25 Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.

Sea su palacio asolado: en sus tiendas no haya morador.

26 Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.

Porque persiguieron al que tú heriste; y cuentan del dolor de los que tú llagaste.

27 Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.

Pon maldad sobre su maldad, y no entren en tu justicia.

28 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.

Sean raídos del libro de los vivientes, y no sean escritos con los justos.

29 Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.

Y yo afligido y dolorido, tu salud, oh Dios, me defenderá.

30 I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.

Alabaré yo el nombre de Dios con cántico, ensalzarélo con alabanza.

31 A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.

Y agradará á Jehová más que [sacrificio] de buey, ó becerro que echa cuernos y uñas.

32 To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.

Veránlo los humildes, y se gozarán; buscad á Dios, y vivirá vuestro corazón.

33 Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.

Porque Jehová oye á los menesterosos, y no menosprecia á sus prisioneros.

34 Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.

Alábenlo los cielos y la tierra, los mares, y todo lo que se mueve en ellos.

35 Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.

Porque Dios guardará á Sión, y reedificará las ciudades de Judá; y habitarán allí, y la poseerán.

36 Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.

Y la simiente de sus siervos la heredará, y los que aman su nombre habitarán en ella.