Římanům 14
1 Mdlého pak u víře přijímejte, ne k hádkám o nepotřebných otázkách.
But the man who is weak in the faith, do not receive for arguments of opinions.
2 Nebo někdo věří, že může jísti všecko; jiný pak u víře mdlý jsa, jí zelinu.
One man has faith to eat all things, but he who is weak eats vegetables.
3 Ten, kdož jí, nepokládej sobě za nic toho, kdož nejí; a kdo nejí, toho nesuď, kdož jí. Nebo Bůh přijal jej.
The man who eats should not disdain the man who does not eat, and the man who does not eat should not criticize the man who eats, for God has received him.
4 Ty kdo jsi, abys soudil cizího služebníka? Však Pánu svému stojí, anebo padá. Staneť pak; mocen jest zajisté Bůh utvrditi jej.
Who are thou who criticizes the servant of another? To his own lord he stands or falls. And he will be made to stand, for God is able to make him stand.
5 Nebo někdo rozsuzuje mezi dnem a dnem, a někdo soudí každý den jednostejný býti. Jeden každý v svém smyslu ujištěn buď.
One man prefers one day above another, another man prefers every day. Let each man be fully persuaded in his own mind.
6 Kdož dnů šetří, Pánu šetří; a kdo nešetří, Pánu nešetří. A kdo jí, Pánu jí, nebo děkuje Bohu; a kdož nejí, Pánu nejí, a děkuje Bohu.
He who regards the day, regards it for the Lord. And he who does not regard the day, for the Lord he does not regard it. And he who eats, eats for the Lord, for he expresses thanks to God. And he who does not eat, for the Lord he does not eat, and expresses thanks to God.
7 Žádný zajisté z nás není sám sobě živ, a žádný sobě sám neumírá.
For none of us lives to himself, and no man dies to himself.
8 Nebo buďto že jsme živi, Pánu živi jsme; buďto že mřeme, Pánu mřeme. A tak buď že jsme živi, buď že umíráme, Páně jsme.
For both if we live, we live for the Lord, and if we die, we die for the Lord. Both if we live and if we die, therefore, we are the Lord's.
9 Na toť jest zajisté Kristus i umřel, i z mrtvých vstal, i ožil, aby nad živými i nad mrtvými panoval.
For because of this Christ both died and arose, and he became alive so that he might be Lord over both the dead and the living.
10 Ty pak proč odsuzuješ bratra svého? Anebo také ty proč za nic pokládáš bratra svého? Však všickni staneme před stolicí Kristovou.
But why do thou criticize thy brother? Or also why do thou disdain thy brother? For we will all stand before the judgment seat of Christ.
11 Psáno jest zajisté: Živť jsem já, praví Pán, žeť přede mnou bude klekati každé koleno, a každý jazyk vyznávati bude Boha.
For it is written, I live, says the Lord, that every knee will bow to me, and every tongue will confess to God.
12 A takť jeden každý z nás sám za sebe počet vydávati bude Bohu.
So then each of us will give account about himself to God.
13 Nesuďmež tedy více jedni druhých, ale toto raději rozsuzujte, jak byste nekladli úrazu nebo pohoršení bratru.
Let us not therefore criticize each other any more, but judge ye this instead, not to place a stumbling block to the brother, or a snare.
14 Vím a v tom ujištěn jsem v Pánu Ježíši, žeť nic nečistého není samo z sebe; než tomu, kdož tak soudí, že by nečisté bylo, jemuť nečisté jest.
I know and am persuaded in the Lord Jesus, that nothing is profane by itself, except to him who regards anything to be profane. To that man it is profane.
15 Ale bývá-liť rmoucen bratr tvůj pro pokrm, již nechodíš podle lásky. Hlediž, abys k zahynutí nepřivedl pokrmem svým toho, za kteréhož Kristus umřel.
For if thy brother is distressed because of food, thou no longer walk according to love. Do not destroy with thy food that man for whom Christ died.
16 Nebudiž tedy v porouhání dáno dobré vaše.
Therefore do not let your good be maligned.
17 Království zajisté Boží není pokrm a nápoj, ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém.
For the kingdom of God is not eating and drinking, but righteousness and peace and joy in the Holy Spirit.
18 Nebo kdož v tom slouží Kristu, milý jest Bohu a lidem příjemný.
For he who serves Christ in these things is acceptable to God, and approved by men.
19 Protož následujme toho, což by sloužilo ku pokoji a k vzdělání vespolek.
So then we should pursue the things of peace, and the things of constructiveness for each other.
20 Nekaziž pro pokrm díla Božího. Všecko zajisté čisté jest, ale zlé jest člověku, kterýž jí s pohoršením.
Do not tear down the work of God because of food. All things indeed are clean, but it is wrong to the man who eats through hindrance.
21 Dobré jest nejísti masa a nepíti vína, ani čehokoli toho, na čemž se uráží bratr tvůj, nebo horší, anebo zemdlívá.
It is good not to eat meats, nor to drink wine, nor in whatever thy brother stumbles against, or is caused to stumble, or becomes weak.
22 Ty víru máš? Mějž ji sám u sebe před Bohem. Blahoslavený, kdož nesoudí sebe samého v tom, což oblibuje.
The faith thou have, have in relation to thyself before God. Blessed is the man not condemning himself in what he allows.
23 Ale kdož pak rozpakuje se, kdyby jedl, odsouzen jest, nebo ne z víry jí. A cožkoli není z víry, hřích jest.
But he who doubts is condemned if he eats, because it is not from faith, and everything that is not from faith is sin.
