Lukáš 20
1 Jednoho dne, když Ježíš mluvil k lidem shromážděným v chrámu a ukazoval jim, jak se k nim Bůh přiblížil, přišli za ním velekněží, učitelé zákona a židovští představitelé s otázkou:
It happened on one of those days, as he was teaching the people in the temple and proclaiming the Good News, that the chief cohanim and scribes came to him with the elders.
2 „Kdo tě pověřil, od koho máš takovou pravomoc?“
They asked him, "Tell us: by what authority do you do these things? Or who is giving you this authority?"
3 Řekl jim: „Než odpovím, chci slyšet od vás:
He answered them, "I also will ask you one question. Tell me:
4 Kdo pověřil Jana Křtitele jeho posláním? Bůh nebo lidé?“
the immersion of John, was it from heaven, or from man?"
5 Tou otázkou je zaskočil a oni se mezi sebou dohadovali: „Řekneme-li Bůh, pak se nás zeptá, proč jsme mu tedy neuvěřili,
They reasoned with themselves, saying, "If we say, 'From heaven,' he will say, 'Why did you not believe him?'
6 a řekneme-li, že lidé, mohl by nás lid kamenovat, protože oni věří, že Jan Křtitel byl prorok.“
But if we say, 'From man,' all the people will stone us, for they are persuaded that John was a prophet."
7 Nakonec odpověděli: „Nevíme, kdo poslal Jana.“
They answered that they did not know where it was from.
8 Nato Ježíš řekl: „Pak nemá význam, abych vám pověděl, kdo pověřil mne.“
Yeshua said to them, "Neither will I tell you by what authority I do these things."
9 Pak se obrátil k okolostojícím a vyprávěl jim obrazný příběh: „Jeden člověk založil vinici. Pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval.
He began to tell the people this parable. "A man planted a vineyard, and rented it out to some farmers, and went on a journey for a long time.
10 Když přišla doba sklizně, poslal k vinařům svého sluhu, aby mu odevzdali podíl z úrody. Ti však posla zmrskali a vyhnali s prázdnou.
At the proper season, he sent a servant to the farmers to collect his share of the fruit of the vineyard. But the farmers beat him, and sent him away empty.
11 Majitel vinice tam poslal jiného sluhu, ale i toho zbili, vysmáli se mu a nic mu nedali.
He sent yet another servant, and they also beat him, and treated him shamefully, and sent him away empty.
12 Ještě třetího sluhu tam pán poslal. Toho dokonce zranili a vyhnali.
He sent yet a third, and they also wounded him, and threw him out.
13 Majitel vinice si řekl: ‚Co mám dělat? Zkusím to ještě s nimi. Pošlu tam svého syna, před ním budou mít respekt.‘
The lord of the vineyard said, 'What am I to do? I will send my beloved son. It may be that they will respect him.'
14 Ale když vinaři uviděli majitelova syna, dohodli se mezi sebou: ‚To je dědic, zabijeme ho, a vinice bude naše.‘
"But when the farmers saw him, they reasoned among themselves, saying, 'This is the heir. Let us kill him, that the inheritance may be ours.'
15 A tak se stalo. Vyvlekli ho ven z vinice a zabili ho.
They threw him out of the vineyard, and killed him. What therefore will the lord of the vineyard do to them?
16 Co myslíte, že udělá majitel s těmi proradnými nájemci? Přijde, podle zásluhy je ztrestá a vinici svěří jiným.“Posluchači pochopili, kam tím Ježíš míří, a namítali: „Co si to o nás myslíš? Tak hluboko jsme neklesli.“
He will come and destroy these farmers, and will give the vineyard to others." When they heard it, they said, "May it never be."
17 Ježíš se na ně podíval a řekl: „Přemýšlejte o tom, co znamenají slova napsaná v Bibli: ‚Kámen, který stavitelé odhodili jako nepotřebný, se ukázal jako nejdůležitější – svorník stavby.‘
But he looked at them, and said, "Then what is this that is written, 'The stone which the builders rejected, the same was made the chief cornerstone?'
18 Každý, kdo ten kámen přehlíží, o něj dříve nebo později klopýtne a potluče se. Kdo ho dává jinam, než kámen skutečně patří, vystavuje se nebezpečí, že se mu celá stavba zřítí a ten kámen ho rozdrtí.“
Everyone who falls on that stone will be broken to pieces; but on whomever it falls, it will crush him."
19 Velekněží a učitelé zákona mu v té chvíli v duchu podepisovali rozsudek smrti, ale nic nepodnikli, protože se báli lidu. Dobře totiž pochopili, že to podobenství platilo jim.
The chief cohanim and the scribes sought to lay hands on him that very hour, but they feared the people—for they knew he had spoken this parable against them.
20 Hledali tedy vhodnou příležitost a poslali za ním své lidi. Měli předstírat upřímný zájem o jeho kázání a vyprovokovat ho k nějakému výroku, pro který by mohl být obžalován před římskou správou.
They watched him, and sent out spies, who pretended to be righteous, that they might trap him in something he said, so as to deliver him up to the power and authority of the governor.
21 Zeptali se ho tedy: „Mistře, my víme, že tvoje učení je správné, neděláš mezi lidmi rozdíl a hlásáš Boží pravdu, padni komu padni.
They asked him, "Teacher, we know that you say and teach what is right, and are not partial to anyone, but truly teach the way of God.
22 Řekni nám, máme platit daně římskému císaři, nebo nemáme?“
Is it lawful for us to pay taxes to Caesar, or not?"
23 On však prohlédl jejich lest a vyzval je:
But he perceived their craftiness, and said to them,
24 „Podejte mi peníz! Čí obraz a jméno jsou na něm vyraženy?“Odpověděli: „Císaře.“
"Show me a denarius. Whose image and inscription are on it?" They answered, "Caesar's."
25 On jim na to řekl: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, dávejte Bohu.“
He said to them, "Then give to Caesar the things that are Caesar's, and to God the things that are God's."
26 A tak se jim nepodařilo Ježíše nachytat a zmlkli, překvapeni jeho odpovědí.
They weren't able to trap him in his words before the people. And amazed at his answer, they fell silent.
27 Pak přišli k Ježíšovi saducejové. Ti chtěli být moderní, a tak popírali i vzkříšení z mrtvých a věčný život. Předložili mu vymyšlený problém:
Some of the Sadducees came to him, those who deny that there is a resurrection.
28 „Mistře, Mojžíš napsal ve svém zákoně: Zemře-li ženatý muž bezdětný, jeho bratr je povinen oženit se s vdovou.
They asked him, "Teacher, Moses wrote to us that if a man's brother dies having a wife, and he is childless, his brother should take the wife, and raise up children for his brother.
29 Představ si rodinu, kde bylo sedm bratrů. Nejstarší se oženil a zemřel, aniž by zanechal potomka.
There were therefore seven brothers. The first took a wife, and died childless.
30 S vdovou se oženil druhý bratr, ale také zemřel bez dětí.
The second and
31 Tak tomu bylo i s třetím a dalšími, až se s tou ženou oženilo postupně všech sedm a všichni zůstali bezdětní.
the third took her, and likewise the seven all left no children, and died.
32 Nakonec zemřela i ona.
Afterward the woman also died.
33 Komu bude při vzkříšení náležet, když měla sedm manželů?“
Therefore in the resurrection whose wife of them will she be? For the seven had her as a wife."
Yeshua said to them, "The people of this age marry and are given to someone to marry. (aiōn g165)
35 Avšak pro ty, které Bůh vzkřísí a přijme do věčného života, ztratí manželství svůj pozemský smysl. (aiōn g165)
But those who are regarded as worthy of a place in that age and the resurrection from the dead neither marry nor are given to someone to marry. (aiōn g165)
36 Budou všichni tvořit Boží rodinu, podobně jako jeho andělé.
For they cannot die any more, for they are like the angels, and are children of God, being children of the resurrection.
37 A že bude vzkříšení z mrtvých, to poznal již Mojžíš, na kterého se tak rádi odvoláváte. Když k němu Bůh mluvil z hořícího keře, představil se mu jako Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. Ti přece dávno před tím zemřeli.
But that the dead are raised, even Moses showed at the bush, when he called the Lord 'The God of Abraham, and the God of Isaac, and the God of Jacob.'
38 A tak Bůh není Bohem mrtvých, ale živých; on nabízí život všem, kdo mu uvěří.“
Now he is not the God of the dead, but of the living, for all are alive to him."
39 Několik učitelů zákona řeklo: „Mistře, to jsi jim dobře odpověděl.“
Some of the scribes answered, "Teacher, you speak well."
40 Pak se už nikdo neodvážil na něco se ho zeptat.
They did not dare to ask him any more questions.
41 Položil jim tedy otázku: „Jak to, že někteří z vás nazýváte Mesiáše synem Davidovým?
He said to them, "Why do they say that the Messiah is David's son?
42 Vždyť sám David o něm píše v knize Žalmů: ‚Bůh říká mému Pánu: Seď po mé pravici a vládni se mnou,
David himself says in the scroll of Psalms, 'The Lord said to my Lord, "Sit at my right hand,
43 dokud ti neodevzdám moc nade všemi lidmi.‘
until I make your enemies the footstool of your feet."'
44 Jak by tedy mohl být Mesiáš Davidovým potomkem, když ten ho nazývá svým Pánem?“
"David therefore calls him Lord, so how is he his son?"
45 Učedníkům pak řekl přede všemi lidmi:
In the hearing of all the people, he said to his talmidim,
46 „Varujte se takových znalců zákona, kteří se rádi ukazují v honosných talárech a čekají, že je lidé budou na ulici uctivě zdravit. Při bohoslužbách sedají v předních řadách a vyhrazují si čestná místa na hostinách. Dlouze se modlí, aby udělali dobrý dojem. Ve skutečnosti jsou to pokrytci, kteří se nestydí vyjídat domácnosti vdov. Ti budou jednou zvlášť přísně potrestáni.“
"Beware of the scribes, who like to walk in long robes, and love greetings in the marketplaces, the best seats in the synagogues, and the best places at feasts;
who devour widows' houses, and for a pretense make long prayers: these will receive greater condemnation."
