Hooglied 1
Píseň nejpřednější z písní Šalomounových.
2 Drenk mij met de kussen van uw mond; Want uw liefde is zoeter dan wijn.
Ó by mne políbil políbením úst svých; nebo lepší jsou milosti tvé nežli víno.
3 Heerlijk is de geur van uw balsem, Uw naam is het kostbaarst aroom. Daarom hebben de meisjes u lief.
Pro vůni masti tvé jsou výborné, mast rozlitá jméno tvé; protož tě mladice milují.
4 Neem mij mede, laat ons vluchten; Want de koning heeft mij in zijn vertrekken gebracht! Wij willen juichen, in u ons verblijden, Uw liefde roemen, hoger dan wijn, Terecht beminnen zij u!
Táhniž mne, a poběhnem za tebou. Uvedltě mne král do pokojů svých, plésati a veseliti se v tobě budeme, a vychvalovati milosti tvé více než víno; upřímí milují tě.
5 Wel ben ik donker, Maar toch nog schoon, Jerusalems dochters: Als de tenten van Kedar, De paviljoenen van Sjalma.
Jsemť černá, ale milostná, ó dcery Jeruzalémské, tak jako stanové Cedarští, jako opony Šalomounovy.
6 Let er niet op, dat ik zwart ben, En van de zon ben verbrand; Want de zonen van mijn moeder waren boos op mij, En lieten mij de wijngaarden bewaken…. Maar mijn eigen wijngaard bewaakte ik niet!
Nehleďte na mne, žeť jsem snědá, nebo jsem obhořela od slunce. Synové matky mé rozpálivše se proti mně, postavili mne, abych ostříhala vinic, a vinice své nehlídala jsem.
7 Bericht mij toch, mijn zielsbeminde, Waar ge uw kudde laat weiden, Waar ge ze in de middag laat rusten? Want waarom zou ik gaan zwerven Bij de kudden uwer vrienden?
Oznam mi ty, kteréhož miluje duše má, kde paseš? Kde dáváš odpočinutí o poledni? Nebo proč mám býti tak jako poběhlá při stádích tovaryšů tvých?
8 Als ge het niet weet, Schoonste der vrouwen, Volg dan het spoor van de kudde, En hoed uw geiten Bij de tenten der herders.
Jestliže nevíš, ó nejkrašší mezi ženami, vyjdi po šlepějích ovcí, a pas kozlátka svá podlé obydlí pastýřů.
9 Met het span van Farao’s wagens Vergelijk ik u, liefste;
Jízdě v vozích Faraonových připodobňuji tě, ó milostnice má.
10 Hoe bekoorlijk uw wangen tussen de hangers, Uw hals in de snoeren.
Líce tvá okrášlena jsou ozdobami, a hrdlo tvé halžemi.
11 Gouden hangers laten we u maken, Met plaatjes van zilver.
Ozdob zlatých naděláme tobě s proměnami stříbrnými.
12 Zolang de koning in zijn harem verbleef, Straalde mijn nardus haar geur.
Dotud, dokudž král stolí, nardus můj vydává vůni svou.
13 Want mijn beminde is mij een bundeltje mirre, Dat op mijn boezem blijft rusten;
Svazček mirry jest mi milý můj, na prsech mých odpočívaje.
14 Mijn beminde is mij een cyper-tros, Van Engédi’s gaarden.
Milý můj jest mi hrozen cyprový na vinicích v Engadi.
15 Wat zijt ge verrukkelijk, mijn liefste, Uw ogen zijn duiven.
Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí.
16 Wat zijt ge verrukkelijk schoon, mijn beminde Ons rustbed is in het groen!
Aj, jak jsi ty krásný, milý můj, jak utěšený! I to lůže naše zelená se.
17 De binten van ons paleis zijn ceders, Onze wanden cypressen.
Trámové domů našich jsou z cedrů, a pavlače naše z boroví.
