Luke 13
1 And there were present, at that time, some that told him of the Galileans, whose blood Pilate had mingled with their sacrifices.
Byli pak tu přítomní času toho někteří, vypravujíce jemu o Galilejských, kterýchž krev Pilát smísil s obětmi jejich.
2 And Jesus answered and said to them: Do you think that those Galileans were greater sinners than all other Galileans, because they suffered such things?
I odpověděv Ježíš, řekl jim: Co mníte, že ti Galilejští byli větší hříšníci nežli všickni Galilejští, že takové věci trpěli?
3 I tell you, No; but unless you repent, you shall all likewise perish.
Nikoli, pravím vám. Nýbrž nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete.
4 Or, those eighteen, on whom the tower in Siloam fell, and killed them; do you think that they were greater debtors than all other men that were living in Jerusalem?
Aneb oněch osmnácte, na kteréž upadla věže v Siloe, a zbila je, zdali se domníváte, že by oni vinni byli nad všecky lidi, přebývající v Jeruzalémě?
5 I tell you, No; but unless you repent, you shall all likewise perish.
Nikoli, pravím vám. Nýbrž nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete.
6 And he spoke this parable: A certain man had a fig-tree that was planted in his vineyard; and he came and sought fruit on it, and found none.
Pověděl pak toto podobenství: Člověk jeden měl strom fíkový štípený na vinici své. I přišel, hledaje ovoce na něm, ale nenalezl.
7 Then he said to his vine-dresser, Behold, for three years I have come and sought fruit on this fig-tree, and I have found none; cut it down; why does it occupy the ground unprofitably?
I řekl vinaři: Aj, po tři léta přicházím, hledaje ovoce na tom fíku, ale nenalézám. Vytniž jej. Proč i tu zemi darmo kazí?
8 But he answered and said to him, Sir, let it alone this year also, till I shall dig about it, and throw in manure;
On pak odpověděv, řekl jemu: Pane, ponechejž ho i tohoto léta, ažť jej okopám a ohnojím,
9 and it may bear fruit; but if not, afterward you shall cut it down.
Zdali by nesl ovoce. Pakliť neponese, potom vytneš jej.
10 And he was teaching in one of the synagogues on the sabbath.
Učil pak v jedné škole v sobotu.
11 And, behold, there was a woman who had had a spirit of infirmity for eighteen years; and she was bowed together, and was not able to raise herself up at all.
A aj, byla tu žena, kteráž měla ducha nemoci osmnáct let, a byla sklíčena, a nijakž se nemohla zpřímiti.
12 And when Jesus saw her, he called her to him, and said to her: Woman, you are released from your infirmity.
A uzřev ji Ježíš, zavolal jí k sobě, a řekl jí: Ženo, zproštěna jsi od nemoci své.
13 And he laid his hands on her; and she immediately stood erect, and glorified God.
I vložil na ni ruce, a i hned zdvihla se, a velebila Boha.
14 But the ruler of the synagogue, indignant because Jesus had performed a cure on the sabbath-day, answered and said to the multitude: There are six days in which work ought to be done; on these, therefore, come and be cured, and not on the sabbath-day. Then the Lord answered him and said:
Tedy kníže školní odpověděv, hněvaje se proto, že v den sobotní uzdravoval Ježíš, řekl zástupu: Šest dní jest, v nichž náleží dělati; protož v těch přicházejíce, buďte uzdravováni, a ne v den sobotní.
15 Hypocrites, does not each one of you, on the sabbath, loose his ox or his ass from the stable, and lead him away, and give him water?
I odpověděv jemu Pán, řekl: Pokrytče, zdali jeden každý z vás v sobotu neodvazuje vola svého neb osla od jeslí, a nevodí napájeti?
16 And ought not this woman, who is a daughter of Abraham, whom Satan has bound, lo, these eighteen years, to be loosed from this bond on the sabbath-day?
Tato pak dcera Abrahamova, kterouž byl svázal satan, aj, již osmnácte let, což neměla býti rozvázána z svazku tohoto v den sobotní?
17 And when he had said these things, all his adversaries were ashamed; and all the multitude rejoiced on account of all the glorious things that were done by him.
A když on to pověděl, zastyděli se všickni protivníci jeho, ale všecken lid radoval se ze všech těch slavných skutků, kteříž se dáli od něho.
18 Then he said: To what is the kingdom of God like; and to what shall I liken it?
I řekl: Čemu podobno jest království Boží, a k čemu je přirovnám?
19 It is like a grain of mustard, which a man took, and sowed in his garden; and it grew, and became a great tree; and the birds of the air roosted in its branches.
Podobno jest zrnu horčičnému, kteréž vzav člověk, uvrhl do zahrady své. I rostlo, a učiněno jest v strom veliký, a ptactvo nebeské hnízda sobě dělali na ratolestech jeho.
20 And again he said: To what shall I liken the kingdom of God?
A opět řekl: K čemu připodobním království Boží?
21 It is like leaven, which a woman took and hid in three measures of flour, till the whole was leavened.
Podobno jest kvasu, kterýž vzavši žena, zadělala ve třech měřicích mouky, až zkysalo všecko.
22 And he went through every city and village, teaching, and journeying to Jerusalem.
I chodil po městech a městečkách, uče, bera se do Jeruzaléma.
23 And a certain man said to him: Lord, are there few that are saved? And he said to them:
I řekl jemu jeden: Pane, co nemnozí jsou ti, kteří spaseni býti mají? On pak řekl jim:
24 Strive to enter in through the strait gate; for many, I say to you, will seek to enter in, and shall not be able.
Snažujte se vcházeti těsnou branou; neboť (pravím vám, ) mnozí usilovati budou vjíti, ale nebudou moci.
25 When once the master of the house has risen, and closed the door, and you begin to stand without, and to knock at the door, saying, Lord, Lord, open for us, and he shall answer and say to you, I know you not, whence you are;
Když vstane hospodář, a zavře dvéře, a počnete vně státi a tlouci na dvéře, řkouce: Pane, Pane, otevři nám, a on odpovídaje, díť vám: Neznám vás, odkud jste:
26 then, you will begin to say, We have eaten and drunk in thy presence, and thou hast taught in our streets.
Tedy počnete říci: Jídali jsme a píjeli před tebou, a na ulicech našich jsi učíval.
27 And he shall say, I tell you, I know you not, whence you are; depart from me, all you workers of iniquity.
I dí: Pravím vám, neznám vás, odkud jste. Odejdětež ode mne všickni činitelé nepravosti.
28 There shall be weeping and gnashing of teeth, when you see Abraham and Isaac and Jacob and all the prophets in the kingdom of God, but your selves cast out.
Tamť bude pláč a škřipení zubů, když uzříte Abrahama, a Izáka, a Jákoba, a všecky proroky v království Božím, sami pak sebe vyhnané ven.
29 And they shall come from the east and the west, and from the north and the south, and shall recline at table in the kingdom of God.
I přijdouť od východu, a od západu, a od půlnoci, i od poledne, a budou stoliti v království Božím.
30 And behold, there are last that shall be first, and there arc first that shall be last.
A aj, jsouť poslední, kteříž budou první, a jsou první, kteříž budou poslední.
31 On the same day, certain Pharisees came and said to him: Depart, and get away from this place; for Herod intends to kill you.
A v ten den přistoupili někteří z farizeů, řkouce jemu: Vyjdi, a odejdi odsud, nebo Heródes chce tě zamordovati.
32 And he said to them: Go and toll that fox, Behold, I cast out demons, and perform cures to-day and to-morrow, and the third day I finish the work.
I řekl jim: Jdouce, povězte lišce té: Aj, vymítám ďábly, a uzdravuji dnes a zítra, a třetího dne dokonám.
33 But I must continue my journey to-day and to-morrow and the day following; for it is not possible that a prophet perish out of Jerusalem.
Ale však musím dnes a zítra i po zejtří choditi; neboť nelze proroku zahynouti kromě Jeruzaléma.
34 Jerusalem, Jerusalem, that killest the prophets and stonest them that are sent to thee: how often have I desired to gather thy children together, as a bird gathers her young under her wings, and you refused.
Jeruzaléme, Jeruzaléme, ješto morduješ proroky, a kamenuješ ty, kteříž k tobě bývají posláni, kolikrát jsem chtěl shromážditi dítky tvé, jako slepice kuřátka svá pod křídla? Ale nechtěli jste.
35 Behold, your house is deserted; and I say to you, You shall not see me till the time come when you shall say, Blessed is he that comes in the name of the Lord.
Aj, zanechán bude vám dům váš pustý. Ale jistě pravím vám, že nikoli mne neuzříte, ažť přijde, když díte: Požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně.
