Psalms 10
1 Why do you stand, Lord, so far away, hiding yourself in times of trouble?
Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení?
2 The wicked, in their pride, are pursuing the helpless: let them be caught in the schemes they have plotted.
Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí.
3 For the wicked boasts of their wanton greed; the robber despises the Lord, and curses him,
Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobě pochlebuje, a Hospodina popouzí.
4 in wicked pride, thinks: God doesn’t care, God doesn’t call to account.
Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha.
5 Never a season that they do not prosper; your judgments are far above out of their sight: they scoff at their foes.
Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času, soudové tvoji vzdáleni jsou od něho, i na všecky nepřátely své fouká,
6 Each says in their heart, ‘I will never be shaken; I will live for all time untouched by misfortune.’
Říkaje v srdci svém: Nepohnuť se od národu až do pronárodu, nebo ne bojím se zlého.
7 Their mouths are full of deceit and oppression: under their tongues lurks mischief and wrong.
Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost.
8 Lying in secret in some village ambush, and stealthily watching, they murder the innocent.
Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje.
9 Like a lion that lurks in a secret lair they lurk intending to catch the defenceless; to seize them, to drag them away in their net.
Číhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou.
10 Their victims are crushed, sink down to the ground. Under their claws the hapless fall.
Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých.
11 The wicked say in their hearts that God has forgotten, has hidden his face, will see nothing.
Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky.
12 Arise, Lord, lift up your hand, do not forget the cry of the wretched.
Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými.
13 Why do the wicked treat God with contempt, and say in their hearts, ‘God doesn’t care’?
Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš?
14 You have seen the trouble and sorrow; you mark it all, and will take it in hand. The hapless can count on you, helper of orphans.
Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník.
15 Break the arm of the wicked and evil: search out their sin, till no more be found.
Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál.
16 The Lord is king forever and ever: the nations will vanish from his land.
Hospodin jest králem věčných věků, národové z země své hynou.
17 Lord, you have heard the desire of the humble, inclining your ear, strengthening their hearts,
Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ,
18 rights you have won for the crushed and the orphan, so no one on earth may strike terror again.
Abys soud činil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský.
