2 Corinthians 10
1 Now I Paul, myself, entreat you by the humility and gentleness of Messiah, I who in your presence am lowly amongst you, but being absent am bold towards you.
Ještě jedné věci bych se chtěl dotknout – týká se to mé vlastní osoby a řeknu to beze vší hořkosti a nevraživosti, v duchu Kristovy lásky. Povídá se prý o mně, že v dopisech se stavím jako kdovíjaký silák, ale když dojde k osobnímu střetnutí, jsem prý maličký a ubohý.
2 Yes, I beg you that I may not, when present, show courage with the confidence with which I intend to be bold against some, who consider us to be walking according to the flesh.
Prosím vás, nenuťte mě, abych vás přesvědčil, že mi nechybí odvaha k ráznějšímu postupu proti těm, kdo přičítají mému jednání pouze lidské pohnutky.
3 For though we walk in the flesh, we don’t wage war according to the flesh;
Ano, jsme jen obyčejní lidé, ale své boje nevyhráváme pouze vlastní sílou.
4 for the weapons of our warfare are not of the flesh, but mighty before God to the throwing down of strongholds,
Máme účinné zbraně, schopné porazit každého odpůrce.
5 throwing down imaginations and every high thing that is exalted against the knowledge of God and bringing every thought into captivity to the obedience of Messiah,
Proti nim neobstojí žádná domýšlivost, ani nejchytřejší filozofie, popírající Boží pravdu. Každého myslícího člověka jednoznačně vedeme ke Kristu jako ke konečné odpovědi a svrchované pravdě. Rozhodnete-li se společně pro poslušnost,
6 and being in readiness to avenge all disobedience when your obedience is made full.
jsem připraven potrestat každého, kdo nebude poslušný.
7 Do you look at things only as they appear in front of your face? If anyone trusts in himself that he is Messiah’s, let him consider this again with himself, that even as he is Messiah’s, so we also are Messiah’s.
Nenechte se klamat vnějším zdáním. Jestliže si kdokoliv z vás může dělat nárok, že je Kristův, pak můj nárok není o nic menší – spíš naopak! Navíc bych se ještě mohl odvolávat na přímé Boží pověření.
8 For even if I boast somewhat abundantly concerning our authority, which the Lord gave for building you up and not for casting you down, I will not be ashamed,
9 that I may not seem as if I desire to terrify you by my letters.
Nechci ovšem vzbudit dojem, jako bych vás chtěl svými listy zastrašovat.
10 For, “His letters”, they say, “are weighty and strong, but his bodily presence is weak, and his speech is despised.”
„Nevšímejte si jeho dopisů, “říkají někteří, „je to jen plané vyhrožování. Až přijde, poznáte sami, že není proč se ho bát. Slabšího kazatele jste ještě neslyšeli.“
11 Let such a person consider this, that what we are in word by letters when we are absent, such are we also in deed when we are present.
Ujišťuji vás, že tentokrát budu jednat stejně přísně, jako jsem doposud psal.
12 For we are not bold to number or compare ourselves with some of those who commend themselves. But they themselves, measuring themselves by themselves, and comparing themselves with themselves, are without understanding.
V žádném případě se nechci měřit s těmi oslňujícími kazateli, kteří ve svých projevech vychvalují sami sebe. Těm se samozřejmě nemohu vyrovnat, protože oni jsou sami sobě jediným měřítkem a vzorem vší dokonalosti. Jaká pošetilost!
13 But we will not boast beyond proper limits, but within the boundaries with which God appointed to us, which reach even to you.
Mým cílem je splnit se ctí úkoly, které mi vytyčil Bůh. K nim patří i má práce v Korintu. Odpovědnost za vás si neosobuji neprávem – vždyť jsem byl první, od koho jste vůbec slyšeli o Kristu! Kdybych svou autoritu odvozoval jen z toho, že pokračuji v díle, které začal někdo jiný, dalo by se o ní možná pochybovat. Ale jako váš duchovní otec bych spíš čekal, že s vaší vírou vzroste i úcta ke mně.
14 For we don’t stretch ourselves too much, as though we didn’t reach to you. For we came even as far as to you with the Good News of Messiah,
15 not boasting beyond proper limits in other men’s labours, but having hope that as your faith grows, we will be abundantly enlarged by you in our sphere of influence,
16 so as to proclaim the Good News even to the parts beyond you, not to boast in what someone else has already done.
Pak budu moci šířit Boží poselství dál i za vaše území, do krajů, kam dosud neproniklo. Písmo nás učí, že se nemáme honosit vlastními úspěchy, ale tím, co vykonal Bůh. Když někdo vykřikuje do světa, jaký je chlapík, to ještě nic neznamená.
17 But “he who boasts, let him boast in the Lord.”
18 For it isn’t he who commends himself who is approved, but whom the Lord commends.
Důvěru si zaslouží ten a jenom ten, komu dává své vysvědčení Bůh.
