Psaumes 137

1 De David. Sur les fleuves de Babylone nous nous sommes assis, et nous avons pleuré, en nous souvenant de Sion.

Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

2 Nous avons suspendu nos harpes aux saules, qui sont au milieu de la contrée.

Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

3 Car ceux qui nous avaient faits captifs nous demandaient les paroles de nos cantiques; et ceux qui nous avaient emmenés nous disaient: Chantez-nous un hymne des cantiques de Sion!

A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

4 Comment chanterons-nous un cantique du Seigneur sur une terre étrangère?

Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

5 Si je t'oublie, Jérusalem, que ma main droite s'oublie elle-même!

Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

6 Si je ne me propose Jérusalem comme le principe de mes joies; si je ne me souviens point de toi, que ma langue s'attache à mon gosier.

Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

7 Souviens-toi, Seigneur, des fils d'Édom, qui, au dernier jour de Jérusalem, disaient; Détruisez-la, détruisez-la jusqu'en ses fondements!

Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

8 Fille de Babylone, infortunée! heureux celui qui te rendra le mal en retour du mal que tu as fait!

Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

9 Heureux celui qui saisira tes petits enfants et les écrasera contre la pierre!

Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.