Sprueche 5
1 Mein Sohn, merke auf meine Weisheit, neige meiner Einsicht dein Ohr,
Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
2 daß du Überlegung bewahrst, und deine Lippen Erkenntnis behalten.
Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
3 Denn von Honigseim triefen die Lippen der Fremden, und glätter als Öl ist ihr Gaumen.
Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
4 Aber zuletzt ist sie bitter wie Wermut, scharf wie ein zweischneidiges Schwert.
Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. (Sheol h7585)
6 Daß sie ja den Pfad des Lebens verfehle, schweifen ihre Geleise, sie weiß nicht wohin.
Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
7 Nun denn, ihr Söhne, gehorcht mir und weicht nicht ab von den Reden meines Mundes.
Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
8 Laß deinen Weg fern von ihr sein und nahe dich nicht der Thür ihres Hauses,
Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
9 daß du nicht anderen deine Jugendblüte preisgebest und deine Jahre einem Grausamen,
Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
10 daß sich nicht Fremde von deinem Vermögen sättigen, und der Ertrag deiner Mühen nicht in das Haus eines Auswärtigen komme,
Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
11 und du zuletzt stöhnen müssest, wenn dir Leib und Fleisch hinschwinden,
I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
12 und sprechen müssest: Ach! daß ich Zucht gehaßt habe, und mein Herz die Rüge verschmäht hat!
A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
13 daß ich nicht der Stimme meiner Lehrer gehorcht und denen, die mich unterwiesen, mein Ohr nicht geneigt habe!
A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
14 Fast wäre ich völlig ins Unglück geraten inmitten der Versammlung und der Gemeinde.
O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
15 Trinke Wasser aus deiner Zisterne und was aus deinem Brunnen hervorquillt.
Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
16 Sollen deine Quellen nach außen überfließen, deine Wasserbäche auf die freien Plätze?
Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
17 Dir allein müssen sie gehören und nicht Fremden neben dir.
Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
18 Dein Born sei gesegnet, daß du Freude habest vom Weibe deiner Jugend.
Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
19 Die liebliche Hinde und anmutige Gazelle ihre Brüste mögen dich allezeit berauschen; durch ihre Liebe mögest du immerdar in Taumel geraten.
Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
20 Warum aber, mein Sohn, wolltest du durch eine Fremde in Taumel geraten und den Busen einer Auswärtigen umarmen?
Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
21 Denn eines jeden Wege liegen klar vor den Augen Jahwes, und alle ihre Geleise bahnet er.
Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
22 Die eignen Verschuldungen fangen ihn, den Gottlosen, und durch die Stricke seiner Sünde wird er festgehalten.
Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
23 Sterben wird er aus Mangel an Zucht und ob seiner großen Narrheit wird er hintaumeln.
Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
