Ayub 3
1 Kemudian Ayub mulai berbicara dan mengutuki hari kelahirannya, katanya,
Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
2 "Ya Allah, kutukilah hari kelahiranku, dan malam aku mulai dikandung ibuku!
Nebo mluvě Job, řekl:
Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
4 Ya Allah, jadikanlah hari itu gelap, hapuskan dari ingatan-Mu hingga lenyap; janganlah Engkau biarkan pula cahaya cerah menyinarinya.
Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
5 Jadikanlah hari itu hitam kelam, gelap gulita, kabur dan suram; liputilah dengan awan dan mega, tudungilah dari sinar sang surya.
Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
6 Hendaknya malam itu dihilangkan dari hitungan tahun dan bulan; jangan lagi dikenang, jangan pula dibilang.
Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
7 Biarlah malam itu penuh kegelapan tiada kemesraan, tiada kegembiraan.
Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
8 Hai orang perdukunan dan pengendali Lewiatan, timpalah hari itu dengan sumpah dan kutukan;
Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
9 jangan sampai bintang kejora bersinar, jangan biarkan sinar fajar memancar! Biarlah malam itu percuma menunggu datangnya hari dan harapan yang baru.
Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
10 Terkutuklah malam celaka ketika aku dilahirkan bunda, dan dibiarkan menanggung sengsara.
Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
11 Mengapa aku tidak mati dalam rahim ibu, atau putus nyawa pada saat kelahiranku?
Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
12 Mengapa aku dipeluk ibuku dan dipangkunya, serta disusuinya pada buah dadanya?
Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
13 Sekiranya pada saat itu aku berpulang, maka aku tidur dan mengaso dengan tenang,
Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
14 seperti para raja dan penguasa dahulu kala, yang membangun kembali istana zaman purba.
S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
15 Aku tertidur seperti putra raja, yang mengisi rumahnya dengan perak kencana.
Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
16 Mengapa aku tidak lahir tanpa nyawa supaya tidurku lelap dan terlena?
Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
17 Di sana, di dalam kuburan, penjahat tidak melakukan kejahatan, dan buruh yang habis tenaga dapat melepaskan lelahnya.
Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
18 Juga tawanan merasa lega, bebas dari hardik para penjaga.
Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
19 Di sana semua orang sama: yang tenar dan yang tidak ternama. Dan para budak bebas akhirnya.
Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
20 Mengapa manusia dibiarkan terus hidup sengsara? Mengapa terang diberi kepada yang duka?
Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
21 Mereka lebih suka kuburan daripada harta, menanti maut, tapi tak kunjung tiba.
Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
22 Kebahagiaan baru dapat dirasakan bila mereka mati dan dikuburkan.
Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
23 Masa depan mereka diselubungi oleh Allah, mereka dikepung olehnya dari segala arah.
Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
24 Gantinya makan aku mengeluh, tiada hentinya aku mengaduh.
Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
25 Segala yang kucemaskan, menimpa aku, segala yang kutakuti, melanda aku.
To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
26 Bagiku tiada ketentraman, aku menderita tanpa kesudahan."
Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
