Proverbiorum 28

1 Fugit impius, nemine persequente: iustus autem quasi leo confidens, absque terrore erit.

Utíkají bezbožní, ač jich žádný nehoní, ale spravedliví jako mladý lev smělí jsou.

2 Propter peccata terræ multi principes eius: et propter hominis sapientiam, et horum scientiam quæ dicuntur, vita ducis longior erit.

Pro přestoupení země mnoho knížat jejích, ale pro člověka rozumného a umělého trvánlivé bývá panování.

3 Vir pauper calumnians pauperes, similis est imbri vehementi, in quo paratur fames.

Muž chudý, kterýž utiská nuzné, podoben jest přívalu zachvacujícímu, za čímž nebývá chleba.

4 Qui derelinquunt legem, laudant impium: qui custodiunt, succenduntur contra eum.

Kteří opouštějí zákon, chválí bezbožného, ale kteříž ostříhají zákona, velmi jsou jim na odpor.

5 Viri mali non cogitant iudicium: qui autem inquirunt Dominum, animadvertunt omnia.

Lidé zlí nesrozumívají soudu, ti pak, kteříž hledají Hospodina, rozumějí všemu.

6 Melior est pauper ambulans in simplicitate sua, quam dives in pravis itineribus.

Lepší jest chudý, kterýž chodí v upřímnosti své, než převrácený na kterékoli cestě, ačkoli jest bohatý.

7 Qui custodit legem, filius sapiens est: qui autem comessatores pascit, confundit patrem suum.

Kdo ostříhá zákona, jest syn rozumný; kdož pak s žráči tovaryší, hanbu činí otci svému.

8 Qui coacervat divitias usuris et fœnore, liberali in pauperes congregat eas.

Kdo rozmnožuje statek svůj lichvou a úrokem, shromažďuje tomu, kdož by jej z milosti chudým rozděloval.

9 Qui declinat aures suas ne audiat legem, oratio eius erit execrabilis.

Kdo odvrací ucho své, aby neslyšel zákona, i modlitba jeho jest ohavností.

10 Qui decipit iustos in via mala, in interitu suo corruet: et simplices possidebunt bona eius.

Kdo zavodí upřímé na cestu zlou, do jámy své sám vpadne, ale upřímí dědičně obdrží dobré.

11 Sapiens sibi videtur vir dives: pauper autem prudens scrutabitur eum.

Moudrý jest u sebe sám muž bohatý, ale chudý rozumný vystihá jej.

12 In exultatione iustorum multa gloria est: regnantibus impiis ruinæ hominum.

Když plésají spravedliví, velmi to pěkně sluší; ale když povstávají bezbožní, vyhledáván bývá člověk.

13 Qui abscondit scelera sua, non dirigetur: qui autem confessus fuerit, et reliquerit ea, misericordiam consequetur.

Kdo přikrývá přestoupení svá, nepovede se jemu šťastně; ale kdož je vyznává a opouští, milosrdenství důjde.

14 Beatus homo, qui semper est pavidus: qui vero mentis est duræ, corruet in malum.

Blahoslavený člověk, kterýž se strachuje vždycky; ale kdož zatvrzuje srdce své, upadne ve zlé.

15 Leo rugiens, et ursus esuriens, princeps impius super populum pauperem.

Lev řvoucí a nedvěd hladovitý jest panovník bezbožný nad lidem nuzným.

16 Dux indigens prudentia, multos opprimet per calumniam: qui autem odit avaritiam, longi fient dies eius.

Kníže bez rozumu bývá veliký dráč, ale kdož v nenávisti má mrzký zisk, prodlí dnů.

17 Hominem, qui calumniatur animæ sanguinem, si usque ad lacum fugerit, nemo sustinet.

Člověka, kterýž násilí činí krvi lidské, ani nad jamou, když utíká, žádný ho nezadrží.

18 Qui ambulat simpliciter, salvus erit: qui perversis graditur viis, concidet semel.

Kdo chodí upřímě, zachován bude, převrácený pak na kterékoli cestě padne pojednou.

19 Qui operatur terram suam, satiabitur panibus: qui autem sectatur otium, replebitur egestate.

Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, nasycen bývá chudobou.

20 Vir fidelis multum laudabitur: qui autem festinat ditari, non erit innocens.

Muž věrný přispoří požehnání, ale kdož chvátá zbohatnouti, nebývá bez viny.

21 Qui cognoscit in iudicio faciem, non bene facit: iste et pro buccella panis deserit veritatem.

Přijímati osobu není dobré; nebo mnohý pro kus chleba neprávě činí.

22 Vir, qui festinat ditari, et aliis invidet, ignorat quod egestas superveniet ei.

Člověk závistivý chvátá k statku, nic nevěda, že nouze na něj přijde.

23 Qui corripit hominem, gratiam postea inveniet apud eum magis quam ille, qui per linguæ blandimenta decipit.

Kdo domlouvá člověku, potom spíše milost nalézá nežli ten, kterýž lahodí jazykem.

24 Qui subtrahit aliquid a patre suo, et a matre: et dicit hoc non esse peccatum, particeps homicidæ est.

Kdo loupí otce svého a matku svou, a říká, že to není žádný hřích, tovaryš jest vražedlníka.

25 Qui se iactat, et dilatat, iurgia concitat: qui vero sperat in Domino, sanabitur.

Vysokomyslný vzbuzuje svár, ale kdo doufá v Hospodina, hojnost míti bude.

26 Qui confidit in corde suo, stultus est: qui autem graditur sapienter, ipse salvabitur.

Kdo doufá v srdce své, blázen jest; ale kdož chodí moudře, pomůže sobě.

27 Qui dat pauperi, non indigebit: qui despicit deprecantem, sustinebit penuriam.

Kdo dává chudému, nebude míti žádného nedostatku; kdož pak zakrývá oči své, bude míti množství zlořečení.

28 Cum surrexerint impii, abscondentur homines: cum illi perierint, multiplicabuntur iusti.

Když povstávají bezbožní, skrývá se člověk; ale když hynou, rozmnožují se spravedliví.