Jó 4

1 Então Elifaz o temanita respondeu, dizendo:

Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

2 Se tentarmos falar contigo, ficarás incomodado? Mas quem poderia deter as palavras?

Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

3 Eis que tu ensinavas a muitos, e fortalecias as mãos fracas;

Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.

4 Tuas palavras levantavam aos que tropeçavam, e fortificavas os joelhos que desfaleciam.

Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.

5 Mas agora [isso] que aconteceu contigo, tu te cansas; e quando [isso] te tocou, te perturbas.

Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.

6 Por acaso não era o teu temor [a Deus] a tua confiança, e a integridade dos teus caminhos tua esperança?

Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?

7 Lembra-te agora, qual foi o inocente que pereceu? E onde os corretos foram destruídos?

Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?

8 Como eu tenho visto, os que lavram injustiça e semeiam opressão colhem o mesmo.

Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.

9 Com o sopro de Deus eles perecem, e pelo vento de sua ira são consumidos.

Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

10 O rugido do leão, a voz do leão feroz, e os dentes dos leões jovens são quebrantados.

Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.

11 O leão velho perece por falta de presa, e os filhotes da leoa se dispersam.

Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.

12 Uma palavra me foi dita em segredo, e meu ouvidos escutaram um sussurro dela.

Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.

13 Em imaginações de visões noturnas, quando o sono profundo cai sobre os homens,

V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

14 Espanto e tremor vieram sobre mim, que espantou todos os meus ossos.

Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.

15 Então um vento passou por diante de mim, que fez arrepiar os pelos de minha carne.

Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.

16 Ele parou, mas não reconheci sua feição; uma figura estava diante de meus olhos, e ouvi uma voz quieta, [que dizia]:

Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:

17 Seria o ser humano mais justo que Deus? Seria o homem mais puro que seu Criador?

Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?

18 Visto que ele não confia em seus servos, e considera seus anjos como loucos,

Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.

19 Quanto mais naqueles que habitam em casas de lodo, cujo fundamento está no pó, e são esmagáveis como a traça!

Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.

20 Desde a manhã até a tarde são despedaçados, e perecem sempre, sem que ninguém perceba.

Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.

21 Por acaso sua excelência não se perde com eles mesmos? Eles morrem sem sabedoria.

Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.