Jakob 2
1 Moji bratje, vere našega Gospoda Jezusa Kristusa, Gospoda slave, ne imejte z oziranjem na osebe.
Bratří moji, nepřipojujtež přijímání osob k víře slavného Pána našeho Jezukrista.
2 Kajti če pride v vaš zbor mož z zlatim prstanom in čedno obleko, pride pa tudi revež v grdem oblačilu;
Nebo kdyby přišel do shromáždění vašeho muž, maje prsten zlatý v drahém rouše, a všel by také i chudý v chaterném oděvu,
3 in se ozirate k tistemu, ki nosi elegantno oblačilo ter mu rečete: »Sédi tukaj na dobro mesto; « revnemu pa rečete: »Stoj tukaj ali sédi tukaj pod mojo pručko.«
A popatřili byste k tomu, kterýž drahé roucho má, a řekli byste jemu: Ty sedni tuto poctivě; chudému pak řekli byste: Ty stůj tamto, aneb sedni tuto, pod podnoží noh mých:
4 Mar niste potem v sebi pristranski in ste postali sodniki s hudobnimi mislimi?
Zdaliž jste již neučinili rozdílu mezi sebou a učiněni jste soudcové v myšleních zlých?
5 Poslušajte, moji ljubljeni bratje: »Ali ni Bog izbral revnih tega sveta, bogatih v veri in dedičev kraljestva, ki ga je obljubil tem, ki ga ljubijo?«
Slyšte, bratří moji milí, zdaliž Bůh nevyvolil chudých na tomto světě, aby bohatí byli u víře a dědicové království, kteréž zaslíbil těm, kdož jej milují?
6 Toda vi ste prezirali revnega. Ali vas ne zatirajo bogataši in vas vlečejo pred sodne stole?
Ale vy jste neuctili chudého. Zdaliž bohatí mocí neutiskují vás? A oniť vás i k soudům přivozují?
7 Ali ne preklinjajo oni tega vrednega imena, po katerem ste imenovani?
Zdali oni nerouhají se tomu slavnému jménu, kteréž vzýváno jest nad vámi?
8 Če izpolnite kraljevo postavo glede pisma: »Svojega bližnjega boš ljubil kakor samega sebe, « delate pravilno.
Jestliže pak plníte zákon královský podlé písma: Milovati budeš bližního svého, jako sebe samého, dobře činíte.
9 Toda če se ozirate na osebe, storite greh in ste po postavi pograjani kot prestopniki.
Pakliť osoby přijímáte, hřešíte, a zákon vás tresce jako přestupníky.
10 Kajti kdorkoli se bo držal celotne postave in se vendar prekrši v eni točki, je kriv vseh.
Nebo kdo by koli celého zákona ostříhal, přestoupil by pak jediné, všechněmi jest vinen.
11 Kajti kdor je rekel: »Ne počni zakonolomstva, « je rekel tudi: »Ne ubijaj.« Torej če ne počneš zakonolomstva, vendar če ubijaš, si postal prestopnik postave.
Ten zajisté, kterýž řekl: Nesesmilníš, takéť řekl: Nezabiješ. Pakli bys nesesmilnil, ale zabil bys, učiněn jsi přestupníkem zákona.
12 Tako govorite in tako delajte kakor tisti, ki bodo sojeni po postavi svobode.
Tak mluvte, a tak čiňte, jako ti, kteříž podlé zákona svobody souzeni býti máte.
13 Kajti tisti, ki ni pokazal nobenega usmiljenja, bo sodbo prejel brez usmiljenja; in usmiljenje se razveseljuje zoper sodbo.
Nebo odsouzení bez milosrdenství stane se tomu, kdož nečiní milosrdenství, ale chlubíť se milosrdenstvím proti odsudku.
14 Kaj to koristi, moji bratje, četudi človek reče, [da] ima vero, nima pa del? Mar ga lahko vera reši?
Co prospěje, bratří moji, praví-li se kdo víru míti, a nemá-li skutků? Zdaliž jej ta víra může spasiti?
15 Če sta brat ali sestra naga in brez dnevne hrane,
A kdyby bratr neb sestra neodění byli, a opuštění z strany živnosti vezdejší,
16 in jima kdo izmed vas reče: »Odidita v miru, bodita ogreta in nasičena; « čeprav jima ne daste teh stvari, ki so potrebne telesu; kaj to koristi?
Řekl by pak jim někdo z vás: Jděte v pokoji, shřejte se, a najezte se, a však nedali byste jim potřeby tělesné, což to platí?
17 Prav tako vera, če ta nima del, je sama zase mrtva.
Takž i víra, nemá-li skutků, mrtváť jest sama v sobě.
18 Da, človek lahko reče: »Ti imaš vero, jaz pa imam dela. Pokaži mi svojo vero brez svojih del in pokazal ti bom svojo vero s svojimi deli.
Ale dí někdo: Ty víru máš, a já mám skutky. Ukažiž ty mi víru svou z skutků svých, a já tobě ukáži víru svou z skutků svých.
19 Ti veruješ, da obstaja en Bog; pravilno ravnaš. Tudi hudiči verujejo in trepetajo.«
Ty věříš, že jest jeden Bůh. Dobře činíš. I ďáblovéť tomu věří, a však třesou se.
20 Toda ali hočeš spoznati, oh prazni človek, da je vera brez del mrtva?
Ale chceš-liž věděti, ó člověče marný, že víra bez skutků jest mrtvá?
21 Mar ni bil naš oče Abraham opravičen z deli, ko je na oltarju daroval svojega sina Izaka?
Abraham otec náš zdali ne z skutků ospravedlněn jest, obětovav syna svého Izáka na oltář?
22 Vidiš, kako je vera sodelovala z njegovimi deli in je vera z deli postala popolna?
Vidíš-li, že víra napomáhala skutkům jeho, a z skutků víra dokonalá byla?
23 In izpolnjeno je bilo pismo, ki pravi: ›Abraham je veroval Bogu in to mu je bilo pripisano v pravičnost; ‹ in imenovan je bil: ›Prijatelj Boga.‹
A tak naplněno jest písmo, řkoucí: I uvěřil Abraham Bohu, a počteno jest jemu za spravedlnost, a přítelem Božím nazván jest.
24 Vidite torej kako, da je človek opravičen z deli in ne samo iz vere.
Vidíte-liž tedy, že z skutků ospravedlněn bývá člověk, a ne z víry toliko?
25 Ali ni bila prav tako tudi pocestnica Rahába opravičena z deli, ko je sprejela poslanca in ju odposlala [po] drugi poti?
Též podobně i Raab nevěstka zdali ne z skutků ospravedlněna jest, přijavši ony posly, a jinou cestou pryč vypustivši?
26 Kajti kakor je telo brez duha mrtvo, tako je tudi vera brez del mrtva.
Nebo jakož tělo bez duše jest mrtvé, takť i víra bez skutků jest mrtvá.
